Kdybys měl o sobě říct to nejzajímavější, co by to bylo?
Mám doma starý gramofon na kliku a spoustu starých šelakových desek.
Věděl jsi vždycky, že chceš dělat umění, nebo jsi měl taky klasické dětské sny o "popelářích"?
Ten obligátní o popelářích mě samozřejmě neminul. Ale já si ho od maličko do dnes plním po svém. Jsem hrozný kramář, mám rád všechny předměty, které mají nějaké kouzlo nebo by se mohly hodit. A hodit se může všechno. Jakmile u popelnic spatřím něco zajímavého, jdu to prozkoumat blíž. Získal jsem takhle neskutečné poklady.
Jinak jsem zcela vážně chtěl být veterinářem. Dlouho. Až když jsem se zalekl chemie a matiky a zjistil jsem, že jsem spíš humanitní, konvertoval jsem k umění. Snad to nebyla chyba.
Co tě nejvíce baví na tvé profesi?
Tvorba. Fantazie. Pestrost. Hodnoty, které vytváří a zároveň boří.
Není to někdy dost náročné, přejíždět mezi tak vzdálenými městy?
Je to hrůza. Za pět hodin letím na Pendolíno! Ale zvykl jsem si. Schovávám si všechny jízdenky…někdy spočítám, kolik hodin jsem strávil ve vlaku :)
Jak bys nalákal mladé lidi do divadla?
To je věčná otázka. Měli by ke kultuře vedeni ve škole a doma. Pro mě to byla samozřejmost. Neodsuzuji nikoho, koho divadlo nezajímá-ale ochuzuje sám sebe. Divadlo může oslovit každého. Často se setkávám s tím, že někdo je donucen jít na představení a pak je nadšen a ovlivněn do konce života. Někdo se možná bojí, že je to nuda a „opruz“. Někdy ano. Ale divadlo dnes je tak moderní a pracuje se všemi žánry a médii…to by někdo koukal. A divadlo vytváří hodnoty, spojuje lidi, nutí přemýšlet… To, co divadle člověk Facebooku nebo na YouTube nezažije.
A teď z jiného soudku, ty a móda. Máš nějaký oblíbený nebo neoblíbený módní styl?
Mám rád, když někdo má styl a ví o něm. Každý styl může být perfektní. Já mám rád nedbalou eleganci-první republiku, dobře padnoucí sako… Mám rád, když se chlap obléká jako chlap.
Existuje mezi módními stálicemi, myslím tím oblečení, něco, co na tobě nikdy neuvidíme?
To, na co nemám J. Ale zásadně nenosím džíny.
Myslíš si, že umělci mají svůj osobitý styl, který je vždy něčím nevšední?
Umělci bývají individuality. A svou individualitu často chtějí ukázat i svým zevnějškem. Jsou kreativní a odvážní a i to se odráží na oděvu. Trénované oko dokonce pozná ze které branže jedinec je. Například filmaře od divadelníka poznáte na 100 metrů. O výtvarnících nemluvě.
Holky a slečny rády vyhledávají idoly, jsi i ty tím idolem mladých žen? :)
To se zeptej jich :)
Nově jsi natáčel klip s kapelou Outsiders, jaké to je být pop idolem?
Myslím, že pop idol by natáčel klip v jiných podmínkáchJ. My mrzli v kapli a nespali jsme celou noc. Ale to mě právě baví. Obávám se, že pop idol to má těžké. Všechno v popbyznysu je povrchní a založené na líbivosti a vzhledu. Takový davem zbožňovaný hezoun pak těžko pozná, jestli ho má dívka opravdu ráda nebo jestli je jen „oblbnutá“ jeho uměle vytvořenou osobností. A toho je asi víc… Ale jinak-děvčata se mi líbí a pochopitelně mám radost, když se třeba zalíbím také. To bych zas kecalJ
Máš nějaký nesplněný sen, který si chceš splnit?
Chtěl bych, aby si jednou někdo jen tak prozpěvoval písně z našeho Cabaretu Calembour.
Kde tě můžeme v současné době vidět?
V Cabaretu Calembour, v pražském Astudiu Rubín (představení Svatá země) a převážně v Národním Divadle Moravskoslezském.
